Tanec mezi noži

V ten den se v Petrohradu oteplilo a lidé vyšli do ulic, aby si připomněli Mezinárodní den žen. Vidět tak byly především ženy ze všech sociálních vrstev demonstrující za rovnoprávnost a volební právo, ale také proti nekonečným frontám na potraviny. Atmosféra houstla a kromě hesel kritizujících zásobování a přídělový systém se začalo volat po svržení cara a celého systému. Do stávky následně vstoupilo více než 100 tisíc dělníků. Demonstranti se střetli s policií, ale ani carovi loajální kozáci nebyli schopni donutit davy, aby se rozešly.

Do válečného roku 1917 vstupovalo Rusko stávkami a bouřemi, které vyvrcholily právě 8. března (23. února podle platného juliánského kalendáře). Krize režimu dostoupila vrcholu a car Mikuláš II. se ocitl pod tlakem, aby odstoupil. Nakonec tak 15. března učinil, překvapivě nikoli ve prospěch svého nemocného syna, ale svého bratra, velkoknížete Michaila. Ten ale odmítl na trůn nastoupit, a moc tak převzala Prozatímní vláda. Vyvrcholila únorová revoluce a Rusko se mohlo vydat třemi směry – k demokracii západního stylu, radikálně levicové revoluci, nebo se vrátit k právě zavržené monarchii v pravicově autoritativním hávu. Zprvu to vypadalo, že zvítězí demokracie. Prozatímní vláda se těšila podpoře, lidé byli nadšeni, protože v horečném tempu uváděla v život svobody, na něž Rusko čekalo desítky i stovky let.

Jako nejenergičtější člen vlády se od počátku profiloval mladý právník Alexandr Kerenskij, jehož básník Sergej Jesenin nazval „náměstkem…