Radnice dnes ukážou, zda si Číňané s Babišem můžou koupit i je

Zopakujme si tu větu raději ještě jednou: „Je to jeden z dalších kroků, abychom pro Prahu získali pandu.“ Ano, těmito slovy primátorka Adriana Krnáčová vysvětlovala, proč přes počáteční odpor zastupitelů protlačila na magistrátu návrh uzavřít s Pekingem sesterskou spolupráci.

Ve smlouvě, která má být podepsaná během návštěvy čínského prezidenta koncem března v Praze, se přitom praví, že Tchaj-wan je nedílnou součástí čínského území, stejně jako okupovaný Tibet. To je radikální změna názoru města, jehož radnice – včetně magistrátu – dosud demonstrativně vyvěšovaly tibetskou vlajku na podporu utlačovaného národa.

Je známo, že Číňané si mohou vzhledem ke svým ekonomickým zdrojům koupit skoro cokoli. V Praze v poslední době třeba secesní budovu Živnobanky s malbami Mikoláše Alše a muzeem českého skla. Obvykle je to ovšem stojí víc než jen příslib půjčky jedné pandy, kterou si mimochodem mohou kdykoli a z jakéhokoli důvodu zase odvézt zpátky do Asie, protože tak to stojí v jejich pravidlech. Před šesti lety takhle sebrali pandu washingtonské zoo poté, co Bílý dům přijal dalajlamu.

Krnáčová smlouvu symbolicky protlačila 25. února. V den, kdy se KSČM oficiálně přihlásila k „revolučnímu základu února 1948“. Od bolševiků je sympatické, že konečně říkají, na čem chtějí stavět: na pošlapávání lidských práv, touze všem všechno ukrást a kriminalizaci oponentů. Praha se nyní podobně přihlásila k revolučnímu základu března 1959, kdy čínská armáda při potlačování povstání zabila osmdesát tisíc Tibeťanů. Ovšem městu – alespoň zatím – nešéfují komunisté.

Zato má na něj silný vliv stranický šéf Krnáčové Andrej Babiš. Ten chtěl už předloni získat pandu pro své Čapí hnízdo, ale po návštěvě trojské zoo změnil názor a rozhodl se ji dostat tam. Ať to stojí, co to stojí.

Tibetské vlajky se zase mají vyvěšovat 10. března. Na starostech jednotlivých pražských čtvrtí teď bude ukázat, jestli si Číňané s Babišem můžou koupit i je.

Čtěte více