Zvířata on-line

Příběh bílého žraloka, kterého australští vědci pojmenovali Alfa, nabízí vzrušující záhadu. Výzkumníci ho vybavili vysílačem zaznamenávajícím jeho pozici, hloubku vody a okolní teplotu. Na Štědrý den roku 2003 třímetrový žralok neobvykle dlouho plaval vysokou rychlostí, jako by snad pronásledoval nějakou kořist. Náhle se zřítil do hloubi přibližně 580 metrů. Avšak místo toho, aby teplota s hloubkou poklesla, stoupla ze sedmi na téměř 25 stupňů. A nezměnila se dalších šest dní, kdy vysílač klesal maximálně do stometrové hloubky. O čtyři měsíce později ho výzkumníci našli vybledlý a poničený na pobřeží západní Austrálie.

Měli jediné vysvětlení: Alfa ve skutečnosti prchal před větším dravcem a stal se jeho obětí. Vysílač se v útrobách predátora ohřál a po čase byl coby nestravitelný vyvrhnut. Jaké monstrum však mohlo sežrat třímetrového lovce? Přirozeným nepřítelem žraloků je pouze kosatka dravá, ta se však většinou neponořuje do půlkilometrových hloubek. Některá méně seriózní média hledala identitu pachatele až v třetihorách: zaútočit prý musel megalodon, 20 metrů dlouhý žralok, který vymřel před více než dvěma miliony let.

Ponechme otázku gigantického predátora zatím otevřenou. Jisté je, že díky příběhům jako tento může sledování zvířat pomocí dálkových vysílačů fascinovat širokou veřejnost. Biologové již vybavili různými přístroji kolem 50 tisíc živočichů po celém světě, mohou je tak mimo jiné lépe chránit. Zároveň se ale nabízí možnost využít živé tvory jako…