Zuza v zahradách

Dobrá kniha pro předškolní děti to nemá jednoduché: musí zaujmout posluchače pětiletého a mladšího a zároveň by neměla úplně nudit předčítače. Talentované prozaičce Janě Šrámkové se tento nelehký úkol v její několikáté dětské knize s libozvučným názvem Zuza v zahradách povedl. Bohatě k tomu přispěly i celostránkové ilustrace výtvarnice Andrey Tachezy.

Zuza je holčička s mikádem, maminkou a tatínkem, roztomilá jako skřítek. Jezdí na kole, bydlí v bytovce a není zrovna fanda chleba se salámem. Ale má zahradu, tedy rodiče si pronajímají pruh zeleně s přístřeškem v kolonii. Tak obyčejné reálie stačí Šrámkové, aby rozehrála jemný příběh s tajemstvím, jež se nad slovy vznáší jako nepolapitelný obláček. Co dospělý vidí prozaicky, nahlíží dítě kvůli omezenému množství zkušeností (i předsudků) a ještě nepříliš rozvinutému logickému uvažování poeticky. Kde dospělý vidí neudržovaný dvorek, osamělou důchodkyni, špinavého vořecha a klíč od bůhvíčeho, Zuza spatří zelený labyrint, čarodějku, vlka a indicii k záhadě, jež vábí tak, že zapomene na strach. Dětskou perspektivu, která je asi nejdůležitějším předpokladem knihy pro nejmladší, Šrámková zvládá bravurně. Zároveň jí přizpůsobuje jazyk. Podobně jako v prózách pro dospělé – jen důsledněji – je skoupá na složitá souvětí. Přidává hravá přirovnání, nešetří zvukomalebností a drží rytmus dětské říkanky. Slovo za slovem jako skok za skokem v dětské hře na panáka s nezbytnou nejistotou, kam kamének dopadne. A zase znovu.

Navíc…