Dopisy

Milionový úl

Respekt 4/2016

Nejsem žádný nadšenec pro výrazy, jako jsou tajemník, předseda, důvěrník apod. Nejsem ani nekritický zastánce Českého svazu včelařů, ba naopak. Nutno však říci, že věta v uvedeném článku rubriky Jeden den v životě o tom, že Český svaz včelařů kontinuálně existuje od dob komunismu, je minimálně nepřesná. Český včelařský spolek, předchůdce výše zmíněné organizace, vznikl již v roce 1872.

Článek je zavádějící a poskytuje pouze jednostranné informace. Široká veřejnost musí stůj co stůj nabýt dojmu, že pravá cesta je jedině bio. Pravda je však jako vždy někde uprostřed. Včelařím již poměrně dlouho a netroufnu si stoprocentně říci, která metoda léčby včel je ta jediná správná. Jsa informován také o včelařském dění v zahraničí, musím se opravdu podivit i nad větou „šetrné metody včelaření, jež se běžně praktikují v okolních zemích (Rakousku, Německu, Nizozemsku, Skandinávii)“ bez bližšího určení toho, co to ty šetrné metody jsou.

Existuje mnoho přístupů k léčení varroázy bez použití chemie, žádný z nich ale není dokonalý. Zrovna tak jako ta chemie. Doufám, že včely budou nadále žít spokojeně stejně jako již několik milionů let bez ohledu na to, co o nich kdo napíše.

Mgr. Vladimír Růžička, ředitel Městské knihovny Nové Město nad Metují

Hry (kolem) generála Pilce

Respekt 4/2016

Je patrně něco podivného na Hradě pražském. Nezískání či odebrání bezpečnostní prověrky k seznamování se s utajovanými skutečnostmi dvou nejvýznamnějších úředníků kanceláře prezidenta nesvědčí o tom, že pan prezident má šťastnou ruku při výběru svých nejbližších spolupracovníků.

V případě šéfa vojenské kanceláře generála Pilce, přes mlhavé zdůvodnění NBÚ, proč došlo k odebrání prověrky na nejvyšší stupeň utajení, je s podivem, že tento bývalý významný příslušník Vojenského zpravodajství a jeho prozatímní ředitel by měl natolik vážné škraloupy, že by je vojenští špioni ze solidarity nejdříve tajili a pak je „vybalili“ k odrovnání svého kolegy. Je třeba si uvědomit, že u zpravodajských služeb vydává osvědčení nikoli NBÚ, ale jenom ona zpravodajská služba, u které je prověřovaný zařazen. Je proto velmi nepravděpodobné, že by si Vojenské zpravodajství po průšvihu s diletantským sledováním manželky premiéra pod přímým velením jeho milenky na sebe vylilo další špínu z éry, kdy čistotu plnění požadavků zákona o ochraně utajovaných informací mělo ve své výhradní kompetenci. Naskýtá se proto úvaha, že pobývání pana generála na Hradě (i v odůvodnění NBÚ se uvádí „v nedávné době“) bylo v nevhodném a pro bezpečnost státu ohrožujícím prostředí, což opětovně negativně kvalifikuje „hradní partu“, kterou tak vehementně a nekriticky bere ve svou ochranu prezident Zeman.

Za současného právního stavu se nikdo nedoví, co to vlastně bylo, že to vedlo vojenské špiony k vyjádření, aby NBÚ odebral jejich bývalému parťákovi prověrku. Znovu to ukazuje, jak chatrná je možnost kontroly zpravodajských služeb vůbec, když přes letité sliby a proklamace – naposledy pana premiéra v červenci minulého roku při obhajování nutnosti rozšířit pravomoci těchto služeb – do dnešního dne nebyl přijat zákon o jejich parlamentní a vládní kontrole, jak má na mysli zmocnění v § 12 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky. Dvacet jedna let odkládání tohoto důležitého zákona tak jen přispívá k otázkám a pochybnostem, které s sebou přináší i nejnovější kauza generála Pilce.

JUDr. Jan Dubenský

Lidé a události

Respekt 1/2016

V rubrice Lidé a události se zmiňujete o odškodnění korejských sexuálních otrokyň z období japonské nadvlády nad Koreou v letech 1910–1945. S politováním musím podotknout, že nadpis mi přijde zavádějící, neboť o odškodnění v našem evropském smyslu se vskutku nejedná. Omluvy německého typu jsou ve vztazích Japonska a Jižní Koreje v současnosti jen těžko představitelné.

Omluvu pronesl japonský ministr zahraničí, ne předseda vlády. Omluva byla japonským ministrem zahraničí podána písemně jako součást dohody. Žádné veřejné pokání u pamětních míst či hřbitovů obětí japonské agrese se nekonalo a ani neplánuje konat. Ba naopak, součástí dohody je jasná klauzule o tom, že celé téma „comfort women“ je tímto navždy uzavřeno a ani jedna strana se k němu již nebude vracet. Rozhodně se tedy nejedná o žádné usmíření, které by z krátkého popisu zprávy mohlo vzejít.

K onomu odškodnění. Z odhadovaných asi 200 tisíc takto zneužitých korejských žen žije v současnosti už jen 46. Nikdo z korejské vlády s nimi připravovanou dohodu neprobíral a jediné, co z této dohody pro přeživší stařenky plyne, je osm milionů dolarů, které však nedostanou přímo, ale budou vloženy do fondu na „pomoc obětem“, a jejich využití tak zůstává nejasné. Tato finanční kompenzace byla však v textu dohody přísně podmíněna zrušením památníku Dívčí sochy před japonskou ambasádou v Koreji, která připomínala oběti tohoto sexuálně a etnicky motivovaného zločinu.

O skutečné odškodnění otrokyň se tak podle mého, ani podle názoru přeživších dam a mírně převažující většiny korejské společnosti, nejedná. Naopak se nyní podle textu dohody od Koreje očekává, že nejenže debatu na toto téma již nikdy nebude iniciovat, ale pokud tak učiní jakákoli třetí strana, pomůže Japonsku tuto debatu rezolutně uzavřít. Co touto dohodou korejská prezidentka sleduje, snad ani nechci domýšlet, usmíření obou národů a přijatelné odškodnění to ale zajisté není.

Vojtěch Šána

Má smysl chodit do školy?

Respekt 1/2016

Jistě je rozumné uvažovat nad změnou Rámcového vzdělávacího programu, který potřebuje přizpůsobit dnešnímu měnícímu se světu.  Snaha dát větší prostor předmětům jako občanská výchova a ekonomie je nutná, protože každý člověk by měl mít trochu představu o tom, v jakém státním uspořádání žije, proč se mu vlivem inflace mění cena rohlíku, nebo mít obecné povědomí o jiných kulturách a náboženstvích.

Domnívám se však, že stejně tak podstatná je i fyzika, biologie nebo chemie. Když člověk používá určité věci, neměl by přece jenom vědět, alespoň přibližně, jak fungují? Neměli by žáci aspoň tušit, proč žárovky svítí, lednička chladí, auta jezdí a letadla létají? Proč lodi nejdou ke dnu? Proč a jak fungují telefony a co dělají reproduktory? Co se vlastně děje v jaderných elektrárnách?

Je důležité navrhovat změnu učebních osnov, ale přesto zcela zavrhnout tyto „nudné“ předměty také není řešení. Stejně tak je nerozumné dát příliš velký prostor zcela humanitním předmětům, které, ačkoli pro mnohé o tolik zajímavější než přírodní vědy, nejsou vždy zcela uplatnitelné.

Alžběta Rücklová

Význam humanitních věd pro schopnost porozumění společenskému dění je zřejmý a jejich posílení i na úkor přírodovědných oborů se zdá být opodstatněné. Nicméně i ve společenských vědách je potřeba stavět na širokém základě vědomostí, nemá-li tolik oblíbená výuka formou diskuse sklouznout k pouhému tréninku vedení diskuse bez pochopení souvislostí. Je ale pozoruhodné, že mezi nejméně oblíbené předměty patří fyzika a matematika. Tedy předměty, ve kterých se toho student musí naučit spíše méně, a důležité je naopak porozumění. To, že se studenti odvoditelné poznatky raději učí zpaměti, nevypovídá o odporu k biflování, ale o odporu k náročnému přemýšlení. Zde jistě zazní tradiční námitka, že učitelé tyto předměty špatně učí. Neučí je však hůře než v minulosti, přesto se výsledky výuky zhoršují. Chtělo by se tedy říci, že problém zřejmě není v učitelích.

Jan Krupička

Osobně zastávám názor, že cílem výchovy by mělo být  naučit děti/studenty soustředit se na jednotlivá témata. Student, který je schopný se soustředěně učivem „prokousat“, se naučí přemýšlet a dávat věci do souvislostí. Ve společenských vědách úplně stejně jako v těch přírodních. Internet nelze použít jako relevantní záložní disk, jak píše autor, pokud o oboru nemáte základní povědomí.

Michaela Kubelová