Velké pláně potřetí

Rozlehlý dolík je z jedné strany ohraničený náspem silnice a z druhé zvedajícími se kopci. Na trávě, nejodolnějším obyvateli amerických prérií, leží sníh – a na něm stojí stovky stanů, teepee a karavanů. Prostranství hostí několik tisíc lidí a vymezuje ho plot z plakátů napnutých mezi stožáry s vlajkami Spojených států a prapory indiánských kmenů, které přežily bělošskou kolonizaci kontinentu. U vjezdu stojí křivá budka s dehtovou střechou, stlučená z dřevotřískových desek.

Na místo lze dojet po úzké rovné silnici. Není to úplně snadné – je třeba nechat se překontrolovat hlídkou dobře vyzbrojené místní policie a Národní gardy amerického státu Severní Dakota. Pokud v autě není nic podezřelého nebo zakázaného – zbraně nebo třeba plynové bomby –, návštěvník projede a po pár stech metrech jízdy jeho oko spatří velké srocení původních obyvatel Spojených států – a také protest proti ekologicky sporné stavbě. To je obojí pravda. Jak ale mnozí dodávají, tady, nedaleko řeky Missouri, na planině u Cannon Ball, se odehrává i něco jiného – začátek nové kapitoly indiánských dějin v Severní Americe.

Kosti, práce a voda

Tisíce lidí, kteří jsou tu od konce srpna utáboření, požadují, aby americké úřady zastavily stavbu ropovodu texaské firmy Energy Transfer Partners. Téměř dva tisíce kilometrů dlouhá trubka má každý den přepravit padesát šest milionů litrů ropy od hranic s Kanadou k Velkým jezerům, dál na východě kontinentu. Tam se napojí na další ropovod, jímž by americká…