Pravidelný výběr ze světových médií na Respekt.cz

Ženy si za to nemůžou samy

Život bývá vždy o krok před právem. Právo ovšem obvykle život dožene, ať už formou legislativy nebo skrze právníky. Všechny tyto faktory kombinuje text týdeníku The New Yorker. Hlavní hrdinkou je Carrie Goldberg, která se v kožených legínách a podpatcích vymyká představě o advokátkách a jež se specializuje na tzv. revenge porn, což se česky překládá jako pornopomsta. Jde o situaci, kdy se jeden z partnerů rozpadlého páru tomu druhému pomstí tak, že na internetu zveřejní jeho (častěji však její) nahé fotky či video. Nemusí však jít jen o pomstu zhrzeného milence – před měsícem poslal soud na osmnáct měsíců do vězení muže, který odcizil akty známých hereček a zpěvaček z jejich telefonů a počítačů; v další baterii případů se staly tisíce žen oběťmi hackerů, kteří se „vloupali“ do jejich počítače, hledali tam nahé fotografie nebo zapínali webkamery a ženy natáčeli u převlékání či sexu. Jako první tento typ chování postavil mimo zákon stát New Jersey před dvanácti lety a postupně ho následovalo dalších více než třicet amerických států.

Firma Carrie Goldberg sídlí v Brooklynu, klientky se na ni obracejí s nejrůznějšími variacemi problému. Kromě těch, jimž na dveře zvoní zájemci o jejich „služby“, neboť nahé fotky expartneři často doplní inzerátem nabízejícím sex, má také klientky, kterým někdo zatím „jen“ vyhrožuje, že fotky někomu pošle. Carrie Goldberg ví, o čem mluví. Také jí bývalý partner vyhrožoval, že intimní fotografie pošle jejím kolegům. Když se obrátila na policii, bylo jí řečeno, že nejde o trestný čin a že s tím nelze nic dělat. Tento frustrující zážitek – ale i zjištění, že s tím něco dělat lze – ji pak inspiroval k založení vlastní firmy. Jak s klientkami, tak ve veřejném prostoru se snaží také o změnu vnímání tohoto fenoménu.

Často se totiž pozornost obrátí k ženám, které fotky dobrovolně poslaly nebo s jejich pořízením souhlasily. A jsou terčem odsudku: mohou si za to samy. S tím ovšem Goldberg nesouhlasí. Kromě námitky, že ne všechny oběti někomu něco posílaly, argumentuje, že explicitní fotky či videa jsou součástí intimní komunikace. „Jasně že mohou být použity jako zbraň, ale jako zbraň může být použito cokoli,“ říká. Pozornost by se podle ní měla zaměřit na toho, kdo překračuje hranice slušného chování – a zákona.