Heč, hečimals

Heč. Psáno hatch. Tak dělají hatchimals. Zdá se, že každoroční soutěž o to, který kus barevného plastu získá status nejoblíbenější hračky Vánoc, vyhráli právě oni. Heč, heč. Každé dítě si chce z vejce vyhačat a vypiplat hatchimal.

V době nákupu je to barevné vajíčko ve spoustě plastových obalů. Za třpytu vánočních světýlek a bělostného sněhu se to rozbalí. A pak to přijde – neleknout se! Vejce pípne. A znovu. Ještě roztomileji. Načež začne blikat, uvnitř se něco děje. Nezvedené děti do něj začnou šťourat a hodí s ním o zem, dostanou pohlavek a zbytek večera probrečí. Zato ty milé a hezké děti z reklamních videí si to užijí: podle barvy světýlek hatchimal hladí nebo s ním něžně pohazují a vydrží to dělat dalších asi pětadvacet minut.

Poté se vyklube ptáčátko. Ta radost v dětských očích! V další fázi plyšáček kvíká, papá, ba i říhá, později chodí, hačá… a pak to přijde. I love you, vyjde z ptačího hrdélka. A to je důvod k hrdosti malého chovatele. Heč, heč. Tou dobou budou ovšem Vánoce pomalu u konce a je čas hatchimal odhodit do kouta, aby se pak vynesl do kontejneru a udělal místo dalšímu vánočnímu hitu.

Takový je koloběh vánočních bestsellerů, který se s uklidňující jistotou opakuje každý rok – jako Vánoce. Mimořádná je ovšem síla letošního trendu. Kolik racionálních, v životě úspěšných dospělých lidí z USA, Anglie, Austrálie, Nizozemska, Skandinávie a Německa uvěřilo, že hatchimals zajistí šťastné a veselé lépe než Ježíšek se Santou dohromady? Zdá se, že skoro…