Dopisy

Nebijte děti, nefunguje to

Respekt 47/2016

Negativní výchovné dopady fyzických trestů dětí jsou příčetnější části veřejnosti, rodičů, učitelů i politiků známé. Koneckonců zákony, které takové praktiky v řadě zemí zakazují, jsou odrazem toho, že odmítavé postoje k týrání jako součásti „výchovy“ mohou navzdory tradicím převážit a že se jako novodobá analogie „habeas corpus“ prosazují coby součást nezcizitelných práv dětí. Potvrzení, která analyzované studie přinášejí, proto nepřekvapí. Klíčový moment lze ale spatřovat v závěrečné drobné autorově poznámce o možném vlastním poškození těch, kdo fyzické tresty schvalují.

V Česku se ve prospěch fyzických trestů opakovaně vyjádřil prezident Zeman, letos například během návštěvy Libereckého kraje po incidentu ve škole Na Třebešíně. Argumentoval vlastním dětstvím, matkou, která ho nejen bila doma, ale dokonce si jako učitelka do školy nosila z domova vařečku, aby mohla bít i jeho spolužáky. Prezidentova obhajoba fyzických trestů naplňuje varovné upozornění na poškození, které si bez další psychologické pomoci ponechané týrané děti nesou s sebou životem, aby z nich vyrostli pozdější propagátoři takových přístupů. V kontextu se šikanou si lze navíc domýšlet, čemu byl syn učitelky používající „vařečkovou“ pedagogiku asi vystaven od svých spolužáků, když se dospělí nedívali. S výzkumnými daty neslučitelná tvrzení o výchovné prospěšnosti fyzických trestů tak mohou v prezidentových návodech skrývat stockholmský syndrom oběti šikany, která ve svém dnešním pokročilém věku udílí rady starších. Sděluje ovšem moudrosti společensky podobně „hodnotné“ jako třeba mezigeneračně předávané zvyklosti ženské obřízky v zemích, které považujeme za zaostalé. Škoda že prezidentův coming out stran jeho dětství od něj naopak nevyzněl jako varování před tím, jaké škody taková dědictví tradic dělají.

Je důležité o těchto efektech mluvit a stavět fakta proti emocím, jak na to Petr Třešňák ve svém článku upozorňuje. Svým společenským dopadem jsou to ve výchově dalších generací věci podstatnější než například otázky maturitního testování či povinné matematiky. Násilím pokřivené duše destruují společnost neméně hrozivě než obecné neznalosti v „odborných“ předmětech a je škoda, že ve veřejné debatě tento aspekt nejen nezaznívá častěji, ale je naopak veřejnými prohlášeními spíše zlehčován.

Jiří Zlatuška, poslanec, předseda školského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

V Trumpově hlavě

Respekt 46/2016

Výsledkům prezidentských voleb v USA se v tomto vydání Respektu věnujete hned v několika článcích.

Texty si jsou z velké části podobné, v některých bodech až totožné, jednoznačně k Trumpovi negativní. Vzhledem k jednostrannosti zde jaksi chybí i jiné hodnocení. Poněkud jiný pohled na věc, zejména z vojenského hlediska, vyznívá z rozhovoru s generálem Jiřím Šedivým, uveřejněným v Hospodářských novinách 11. listopadu 2016. Toto vojenské hledisko (problém NATO atd.) vaši autoři víceméně ignorují. Co kdybyste toto téma rozvedli, s chytristikou Evropy včetně České republiky ke své obraně (názor ministra obrany Stropnického do této skupiny podle mého názoru jednoznačně spadá).

Ing. Pavel Franek

Oprava

V článku Meluzína nad Broumovem (Respekt 47/2016) jsme v popisce k fotografii broumovského kláštera chybně uvedli, že tu působili dominikáni. Správně mělo být uvedeno, že spolu s německým obyvatelstvem byli vyhnáni benediktini.

Za záměnu se omlouváme.