Japonsko bez sexu, Japonci bez partnerů. Články, které popisují Japonsko jako předvoj civilizace na cestě k pomalému zániku, jsou čtivé a svým způsobem ohromující, a proto se objevují v tisku tak často. Nakolik ale vystihují opravdové Japonsko?
Nedávné články o „alarmujícím jevu“, že polovina mladých svobodných Japonců nemá partnera a ani ho nehledá, nezmiňují, že téměř 60 procent Japonců žije (podle Japonského statistického úřadu) v manželství a bezmála 60 procent všech japonských domácností tvoří běžná úplná rodina s dětmi, podobně jako v Česku. V podrobnějším průzkumu Národního institutu pro populaci se uvádí, že zhruba 90 procent Japonců doufá, že partnera najde a někdy v budoucnosti vstoupí do manželství.
„Japonci se v podstatě bojí samoty,“ potvrzuje Akane Ema, sama čerstvě vdaná. A že Japonky se sňatkem trochu váhají? Jedním z důvodů je, že ve většině případů (70 procent) se s prvním dítětem vzdávají kariéry, protože v místních podmínkách jsou mateřství a práce zatím mnohdy neslučitelné. „Ženy měly také vždy příliš velká očekávání. Snily o muži, který má vysoký plat, vysokou postavu a vysokou funkci, ale i to se dnes mění,“ vysvětluje Akane. A když se zeptám, jaká žena je ideálem místních mužů, se smíchem říká, že nejspíš komiksová postava. Japonci tradičně touží po harmonii a z výše uváděných výzkumů vyplývá, že raději zůstanou bez partnera, dokud nenajdou toho ideálního.
Jak je to tedy s tím syndromem celibátu, jímž tu má trpět přes polovinu svobodných lidí…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
