Realizujme nemožné

Uvidět ženu na Hradě a zemřít! Představa, že by se do čela naší země postavila žena, patří v dnešní genderově nerovné České republice k výjevům na hranici sci-fi. Ani v 21. století jsme jako společnost nedokázali překonat nerovnou, patriarchální strukturu a bez nadsázky se tak dá říct, že ženy patří k nejpočetnější diskriminované skupině u nás. Svůj vliv na tom má i nedostatečná reprezentace žen ve veřejném prostoru.

Prezidentka by tak byla skokem z nuly na sto, přičemž základní otázka by ve výsledku neměla vést jen na samotné ose genderu, ale vědomého zacházení s jakýmkoli vyloučením jako s něčím, co ze své podstaty znemožňuje demokratizaci v tom nejširším z možných způsobů. Akcent na rovnost jako prostředek boje, důstojnost každého člověka jako jeho cíl. Zastání se žen a jejich povzbuzení by tak bylo jen prvním z mnoha zastavení na této cestě. Ve svém jádru je to totiž právě odpor ke genderové diskriminaci, co může posloužit jako trenažér umenšování nerovných podmínek všeho druhu.

Jedno z nejznámějších aktivistických hesel zní „požadujme nemožné“. Pro nás, ženy, je dnes nemožné dosáhnout stejného platového ohodnocení, jako mají muži. Je nemožné vydobýt si takové zacházení, které by nás neredukovalo tu paternalisticky, tu sexisticky. Proto kdybych byla prezidentkou, stala by se tematizace tohoto každodenního útlaku programem, který by mohl legitimizovat i takový feudální přežitek, jakým v mých očích samotný úřad prezidenta je. Ideální platformou pro realizaci by se…