Odložená spravedlnost

Prvotní laický i odborný úžas nad kompletním zrušením rozsudku nad Davidem Rathem a jeho komplici v jedné z nejsledovanějších korupčních kauz české historie vystřídaly obavy, jaký to bude mít dopad na obraz české justice. Dva protichůdné rozsudky, co si máme o našich soudcích myslet? Tentokrát se bude hledat odpověď poměrně snadno, i když k tomu bude nutná trpělivost.

Proces s Rathem totiž přinesl rozměr, na který jsme nebyli zvyklí. Odehrával se nezvykle otevřeně, soudce umožnil přístup veřejnosti k projednávání všech důkazů, a tak jsme si mohli udělat přesný obrázek, co všechno bylo ve hře, a věděli jsme, proč David Rath dostal osm a půl roku za korupci. I pro laiky bude tedy při troše námahy možné srovnat to, co slyšeli při jednání u krajského soudu s tím, jak zdůvodní zrušení trestů pražský vrchní soud.

Ostatně v Česku nebývá zdaleka běžné, že soudce zvládne dění v soudní síni s takovou jistotou, jako to dokázal Rathův soudce Robert Pacovský. Celou dobu měl nad děním v síni kontrolu, nenechal se vyvést z míry promyšlenými tahy obhájců i obžalovaných, uměl je odkázat do přiměřených mezí a stejně tak přísně požadoval po žalobcích doplnění důkazů, když to bylo nutné. V procesu jsou tedy rozdány karty férovým způsobem. Teď je má v rukou Vrchní soud v Praze a ať už zrušil rozsudek z jakéhokoli důvodu, bude zkoumán odborníky i laiky v rámci otevřené hry.

Zrušení rozsudku automaticky neznamená, že jsou David Rath a jeho spoluobžalovaní nevinní. Jen nižší soud bude…