Klíček odevzdá klíče a nevzdává se

Po třiadvaceti letech končí v Motole svépomocná rodičovská ubytovna, již provozovalo sdružení Klíček. Jeho zakladatelé, Markéta a Jiří Královcovi, začali chodit do Motola jako studenti dobrovolníci už koncem osmdesátých let. Všimli si, že rodičům (nemocnice má skoro šest set dětských lůžek) ze všeho nejvíc chybí zázemí. Přátelské místo, kde by si po celodenním sezení u lůžka dítěte mohli odpočinout, vyprat, uvařit, nabrat nové síly.

Královcovým se podařilo nemocnici přesvědčit, aby jim dala k dispozici něco přes sto metrů čtverečních, vznikly čtyři pokoje se společným zázemím. Ročně se tady vystřídá okolo osmi set lidí. Ve stejném objektu je také nemocniční ubytovna. Jenže i když ji Motol vylepšuje, atmosféru čtyř pokojů Klíčku zdaleka nemá, nejsou tu dobrovolníci, kteří rodičům pomáhají vyznat se v nemocnici i v Praze, a hlavně, třeba díky vánočnímu cukroví na stole, se cítit co nejvíc jako doma.

Navzdory nadšení rodičů brala nemocnice Královcovy vždy jako vetřelce. I proto, že zakladatelé rodiče poučovali o jejich právech při neshodách s lékaři. Jejich ubytovna se navíc od té nemocniční liší nejen cenou (stojí padesát korun, nemocnice chce sto dvacet korun za noc), ale hlavně tím, že ubytuje každého, kdo chce. V motolské ubytovně mohou přespávat jen ti, kterým to doporučí lékař, protože je to podle něj pro nemocné dítě prospěšné. Když rodiče trvají na tom, že navzdory názoru lékaře chtějí být potomkovi nablízku, je tu pro ně Klíček anebo nemocniční hotel, ten už ale…