Můj život s trolly

Bylo už pozdě večer, když předloni v zimě finské novinářce Jessikce Aro zazvonil telefon a objevilo se na něm neznámé číslo se zahraniční předvolbou. Když ho zvedla, na druhém konci bylo pár vteřin ticho a pak se ozvala hlasitá střelba. Zaskočená reportérka se ptala, kdo volá, ale nikdo se neozýval. Bezprostředně poté přistála v jejím telefonu SMS s krátkým sdělením: „Jsi děvka NATO.“ A vzápětí se na jejím Facebooku objevil vzkaz od dvacet let mrtvého otce: „Sleduji tě.“

Až do téhle chvíle Jessikka Aro o podobných internetových útocích četla jen v pár článcích svých západních kolegů. Věděla, že přicházejí odkudsi z temnoty sítě a že jejich původce – kteří mezitím vešli ve známost jako trollové – je skoro nemožné odhalit. Jí se to však podařilo. A hned nato se stala jejich terčem.

Savuškina 55

Až do roku 2013 znali trolly důvěrně jen čtenáři dětských knížek. Byli v nich líčeni jako tajemné bytosti, neodmyslitelně spjaté se severskou mytologií, původně potomci obrů, kteří se časem proměnili v malé skřety. Po začátku ruské invaze na Ukrajinu ale tohle slovo získalo nový význam. Trollové se vžili jako ustálený termín pro lidi, které ruská propaganda najímá na to, aby manipulovali debaty pod články v západních médiích a mátli jejich čtenáře.

Své trolly má samozřejmě i Ukrajina a další země, množství a způsob, jakým je začalo využívat Rusko, je však bezprecedentní. Za jeden z dosud největších výkonů dezinformační kampaně Kremlu je považován letošní výsledek…