Rumunka Mihaela Noroc si před třemi lety sbalila batoh a vyrazila do světa. Na rozdíl od běžných turistů, kteří putují za památkami či přírodními divy, ji zajímají pouze ženy. „Fotím je a zaznamenávám jejich příběhy – a je jedno, zda jde o ženy ze slumů, ve válečných zónách nebo na Manhattanu,“ říká fotografka stojící za projektem The Atlas of Beauty (Atlas krásy).
Proč Atlas krásy vytváříte?
Procestovala jsem padesátku zemí a v každé zachycuji ženy a naslouchám jejich příběhům, tedy pokud mezi námi nestojí jazyková bariéra. Snažím se portréty zasazovat do kontextu prostředí, ve kterém žijí. Zjistila jsem, že i když jsme navenek odlišné, je tu spousta věcí, které má třeba bílá Američanka společné se ženou v Indii či Evropanka s Arabkou z Blízkého východu.
Co to je?
Dnes je svět díky internetu a sociálním sítím propojený, ale třeba média často ukazují ženy černobíle; jako by jejich role byly rozdané – žena je kariéristka, matka, něčí dcera… To ale není realita, každá žena má přece více rolí. A všude, na celém světě, se chtějí líbit, prožívají svoji zamilovanost, bojí se o své děti či truchlí pro ty, kteří je opustili.
Atlasem chci vyjádřit, že sice existují rozdíly, ale ty nás paradoxně spojují. Jako je třeba touha po vyrovnanosti. V Rusku, v šedivých panelákových městech z dob komunismu, chodí ženy rády barevně oblékané. V Indii, kde vládne na ulicích chaos a nepopsatelný…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
