Písně z messengeru

Ačkoli se jmenovala Home, pojednávala o tom, jak je jí v Americe dobře a skoro se jí nestýská. Bylo jí šestnáct a píseň složila zcela spontánně na kytaru na školní chodbě. Trávila rok na studijním pobytu v oklahomském městě Tulsa. Zakoušela tu opojnou samostatnost a také se nacházela daleko od otravných povinností z hodin fyziky a matematiky, které ji pronásledovaly doma na nitranském gymnáziu, kde se cítila jako černá ovce. Přesto byla Home na dalších sedm let první i poslední skladba, kterou napsala. Pořád se viděla někde jinde: ve sboru, na divadle, u filmu.

Slovenská autorka Katarzia, která dnes slaví úspěch na „federální“ scéně, si dlouho nebyla schopná uvědomit, že skládat písničky je něco, co jejímu naturelu sedí nejvíc. Dnes už to ví. I proto se hned v prvním náladovém refrénu na nové desce Agnostika vyznává: „Budem sa v noci milovať s hudbou, budem sa v noci milovať s textami.“ Zatímco noční svět za jejími okny je plný lidí žijících v luxusu i zpráv o tisíce kilometrů vzdálených hrůzách, ona zůstává o samotě a píše, jak se na písničkářku sluší.

Byly to právě její texty a osobitý, stydlivě přidrzlý projev začátečnice, který na tři roky starém debutu Generácia Y zázračně zaujal publikum nejen doma, ale nečekaně i v Česku, které se dokonce poslední rok stalo jejím novým domovem. Katarína Kubošiová, jak zní její občanské jméno, na něm uvolněným slangovým jazykem mluvila o pocitech svých i své generace: chycené v komunikačních technologiích,…