Vzbuzovat vnitřní naději

Prezident nemá mít pozici cara, který lidi považuje za manipulovatelné stádo, nebo pozici závislého kolečka ve stranické megamašinerii a jejích podnikatelských favoritů. Prezident má být nadstranický – u nás nemůže spoléhat na tradiční princip dvou tří velkých stran jako na záruku demokracie, když vznikají strany jako podnikatelské projekty. V životě hrají zásadní roli i dilemata lidská, existenciální, mravní, občanská, kultura a styl chování lidí. Neměl by to být ovšem ani kazatel, ale někdo, pro něhož je mravní integrita samozřejmostí. Říká se tomu odvaha pro všední den: nebát se a nekrást a nelhat.

To se ukazuje ve své jednoduchosti jako nejsložitější. Kdybych byla prezidentkou, obklopila bych se nejprve právě takovými lidmi. Inteligentními, vzdělanými, nezávislými, citlivými ženami a muži, se světovým rozhledem, kteří si vidí dál než na špičku nosu, kteří dokážou přebírat odpovědnost i za to, co se jich bezprostředně netýká, obětují hodně ze svého partikulárního zájmu obecnému, jimž nechybí pohled „zdola“ a „zvenčí“ a svými činy stojí proti všemu, co rozmlžuje osobní odpovědnost či vybavuje kohokoli výhodami odměnou za poslušnost v rámci mocensky orientované skupiny. Lidmi, kteří vědí, že příčiny krizí bývají hlubší a netkví jen v organizaci ekonomiky nebo v politickém systému, lidmi, kteří ctí právní stát a důstojnost člověka. Bez této „mentality“ bude i ten nejdůmyslnější systémový návrh k ničemu.

To nejsou nějaká bůhvíjak senzační odhalení. To je tradice T. G.…