Záhada jménem inflace

Letos na podzim uplynou tři roky od chvíle, kdy se Česká národní banka (ČNB) uchýlila k velmi problematickému kroku – takřka přes noc zastavila posilující českou měnu a snížila její hodnotu na 27 korun za euro. Kurz koruny od té doby sráží masivním nákupem eur, od listopadu 2013 takto nakoupila eura za více než 500 miliard korun. Cílem tohoto nepopulárního opatření bylo rozhýbat ekonomiku, která byla v recesi.

Slabá koruna podle předpokladů pomáhá místním exportérům vyrábět levněji a být v zahraničí konkurenceschopnější. A zároveň nutí domácnosti více utrácet. Obojí podle pouček zvedá hrubý domácí produkt. Daň spočívá v tom, že si Češi na dovolené koupí za svůj plat méně večeří a že zmíněný dar pro exportéry je trestem pro dovozce.

Cíl se podařil, česká ekonomika dnes patří k nejrychleji rostoucím v EU. Takzvané devizové intervence, jak se udržování slabé koruny pomocí nákupu eur označuje v bankéřské hantýrce, měly podle plánů jejich autora, bývalého guvernéra Miroslava Singera, trvat pouze rok a půl. Letos v červenci ale stanul v čele ČNB nový guvernér Jiří Rusnok a oznámil, že banka bude kurz 27 korun za euro držet ještě nejméně do půlky příštího roku. Původně provizorní období levné koruny se tak protáhne na skoro čtyři roky – a možná i na déle. Centrální banka ukončení intervencí podmiňuje tím, že inflace neboli růst cen musí nejdříve dosáhnout dvou procent. Problém je v tom, že inflace se poslední roky v Česku i ve zbytku Evropy drží kolem nuly. Děje se tak i…