Útočit na všechny strany

Moje čtyřletá dcera je pitomej idiot,“ pronesl během jednoho vystoupení na adresu své ratolesti, která mu vyprávěla cosi „podstatného“ o jakémsi psovi a nejevila zájem o jeho daleko zajímavější život. A tím v několika vteřinách rozložil vše, co většina jeho publika považuje za svaté. Nemluvíme přece ošklivě o dětech, bezmezně je milujeme. I americký komik Louis C. K. bezmezně miluje své dcery, které jsou jednou z inspirací pro jeho vystoupení. Zároveň se však nebojí pojmenovat to, co se občas honí hlavou většině „spořádaných“ rodičů – tedy záchvěv nenávisti vůči potomkům, kteří kolonizují jejich životy.

Říká věci, jež se ostatní bojí vyslovit, i když se s nimi uvnitř ztotožňují. Přiznává, že by chtěl být dobrým člověkem, ale prostě mu to nejde, protože má příliš rád své pohodlí. Snazší je být „profesionální hajzl“, který nenávidí lidi, protože ho to baví. Jeho chytrý, arogantní a vulgární humor je stejně tak cynický jako plný úžasu nad existencí. A možná právě to je důvod, proč je Louis C. K. nejvýraznější tváří současné americké stand-up komedie.

Přesně totiž zapadá do doby, kdy většina obyvatel západního světa žije pod diktátem pozitivity, přitom jsou často plni frustrace a nespokojenosti. Z nenaplněných ambic a ze svých těl, kterými se obsesivně zabývají. Touhu po naplnění zastírají ironií a odstupem. Osmačtyřicetiletý Louis C. K. je na tom vlastně podobně. Zastupuje neurotického velkoměstského liberála, u kterého iluze vystřídala krize středního věku – ovšem svoji…