Olympijské kýče

Od pompézního zahajovacího ceremoniálu až po závěrečnou přehlídku vítězů a poražených se na olympiádě (přesně v duchu kunderovské definice kýče) dojímáme nad tím, že se dojímáme. Přehnané emoce mají ovšem pro lidstvo nepopiratený přínos: právě díky zhlédnutým melodramatům si z Ria už po půlce odnášíme i něco víc než jen snůšku rekordů a sportovních tragédií. První týden nabídl hned několik příběhů, které obletěly planetu a do globální paměti se zapíšou víc než nekonečná sbírka zlatých medailí obojživelného plavce Michaela Phelpse.

Dělat si kamarádské selfie se soupeřkou, jež reprezentuje národ, s nímž je vaše země ve válečném stavu, vyžaduje větší kuráž než skákání po kladině. Zvlášť tedy pro Hon Su-čong ze Severní Koreje, která během tréninku souhlasila s nápadem jihokorejské gymnastky Lee Eun-ju udělat si společnou rozesmátou fotku. Ano, spojovat sportem nesnášející se národy, to je pořád smysluplná olympijská myšlenka.

O pár dní později nicméně zpravodajství opanoval jiný záběr. Plavkyně Lilly King zabalená do americké vlajky oslavuje vítězství na 100 metrů, zatímco vedle ní pláče stříbrná Ruska Julija Jefimova. Ne snad že by ji zdrtilo dohmátnutí „až“ na druhém místě. Slzy jí tekly kvůli tomu, že na ni publikum pískalo a bučelo, protože byla dvakrát usvědčená z dopingu.

Bylo to poprvé, kdy soupeři otevřeně mluvili o tom, že jim vadí přítomnost někoho, komu bylo dokázáno, že dříve podváděl. Samozřejmě jim jazyky rozvázal předolympijský skandál, kdy celé ruské…