Na útěku v zemi Maurů

Domy jsou postavené z písku a jílu. Vozovka je z písku. Písek je všude – je v něm utopená celá okolní krajina. Pestré barvy do obrazu saharského městečka vnáší jen fialově či modře natřené vstupní dveře do mnoha domů a plastové sáčky. Leží v ulicích nebo se během větrných bouří zachytily na větvích těch několika keřů a stromů, které ve čtyřiceti- až padesátistupňových vedrech přežily. Některé jsou úplně obalené cáry igelitu a na Evropana působí jak parodie na vánoční stromek.

Tříhodinový let speciální linkou OSN z hlavního města západoafrické Mauritánie nás přenesl do města v jednom z nejpodivnějších míst v atlasech světa. Do Bassikounou. Vodorovná, podle pravítka narýsovaná hraniční přímka mezi Mali a Mauritánií se nedaleko tohoto města láme do pravého úhlu a pokračuje rovně směrem na sever (viz mapa).

Ze zdejší základny OSN vyrážíme do největšího uprchlického tábora na Sahaře. Na řídce osídleném okraji Bassikounou značí cestu ojeté černé pneumatiky zakopané v písku. Následná jízda trvá 40 minut, část vede kolem zakrslých stromů, část přes úplně vyprahlé písečné duny. Takhle vypadá přechod mezi pouští a savanou, tedy oblast, kde se v mapách písková barva začíná měnit ve světle zelenou.

Kolonu čtyř džípů s pracovníky OSN a třemi evropskými novináři vede tmavomodrá toyota, na jejíž korbě stojí tři četníci s rychlopalnými zbraněmi. Bez jejich doprovodu se zde humanitární organizace pohybovat nesmí. Saharská větev al-Káidy sice na mauritánské straně hranice…