Hledání ztraceného ráje

To máme. To jsme měli. To měla babička. Tahle zvolání se nesou výstavami, které právě probíhají v Česku. Jsou tři a společné mají jedno – nostalgii. Exponáty nejsou nijak unikátní: plastová konvice na mléko, obal od granka, igráček a vysavač, předměty, které se vyráběly v obrovských sériích, měli je všichni, a mnozí je dokonce pořád mají. Přesto se na ně chodí dívat do výstavních síní. A víc než na co jiného.

„Každý se s tím ztotožní, každý si tu zavzpomíná,“ říká Robert Vůjtek, ředitel galerie v Tančícím domě, kde se pořádají vesměs dobře výdělečné a divácky vděčné výstavy. Retro sem přitáhlo víc lidí než Bořek Šípek a Jan Saudek.  Podle průzkumu, který si udělali, je nicméně polovina z nich ve věku do pětatřiceti let, a moc vzpomínat tudíž nemohou. Mladší lidé nacházejí v retru nejspíš i něco jiného než vzpomínky a způsob, jak minulost definitivně proměnit v bezbolestnou kulisu.

„My a naši zákazníci vidíme ty věci bez sentimentu, spíš jako další hezkou věc pro někoho, kdo si chce vytunit byt. Samozřejmě ne všechno, vybíráme jen skutečně kvalitní zajímavé předměty,“ říká Jiří Mrázek, který s retro designem obchoduje v obchodě Nanovo. Retro – jak se zdá – je dvojí. Chemlonové vyprávění o socialismu i zábavná vizualita, z níž si dnešní doba s oblibou půjčuje. Tři projekty v českých výstavních síních nabízejí směs obojího v různém poměru.…