Střídat písma jako trička
Proč česká typografie patří k evropskému nadprůměru
K čemu nová písma? To samé se dá říct i o lidech! Tenhle bonmot zazní v jednom z textů v knize Typo 9010, což je soubor písem vzniklých v Česku v letech 1990–2010. Zatímco lidí v ČR za tu dobu moc nepřibylo, nových písem se tu narodilo na čtyři stovky. To je úctyhodné číslo.
Vytvořili je čeští grafičtí designéři a jsou mezi nimi vtípky a experimenty, třeba Santini Kláry Kvízové: každé jeho písmeno je jako oblouk od barokního architekta. Jsou tu ovšem i písma praktičtější textová, která zaplňují písmenko po písmenku stránky knih a časopisů, jako třeba RePublic Tomáše Brousila: tím býval vytištěný i tento časopis.
Právě Brousil spolu s Radkem Sidunem písmo vyučují na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, tvoří a prodávají české abecedy na internetu (pod značkami Briefcase Type Foundry a Suitcase Type Foundry) a celkově jsou to propagátoři a fanoušci domácích písem. Chtěli tudíž jejich rozmanitost zachytit i nějakým systematičtějším způsobem. Spolu s kolegyní Petrou Dočekalovou fonty svoje a svých kolegů, utřídili a zveřejnili v souhrnné publikaci. Je to cenné svědectví doby, ovšem základní otázka zůstává nezodpovězená: proč vlastně tolik nových písem?
Obor podivínů
Grafička Kvízová nabízí ještě jedno přirovnání, a sice k tričkům. Člověk dnes může mít na každý večírek jiné a střídat je, dokud ho to nepřestane bavit. A stejné je to i s písmy.
Ještě na sklonku socialismu byl výběr abeced omezený stejně jako výběr triček a písmová…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu