Na psí knížku

Británii už chybí jen kousek. Amerika je v těsném závěsu. Francie překonala tento mezník v roce 2007. Páry se svatbou čekají stále déle a jen málokteré se opravdu vezmou. A počet zemí, kde se více dětí rodí nesezdaným rodičům než manželům, už stoupl na 20. Čísla pro členské státy OECD, skupinu nejbohatších zemí, se velice liší: v Japonsku jsou to dvě procenta, v Chile 70 a celkový průměr je 39 procent – více než pětinásobek průměru v roce 1970.

Zákonodárci si přejí tento trend změnit. Nesezdaní rodiče se s větší pravděpodobností rozejdou. Jejich děti se hůř učí ve škole a mají větší sklon k nemocem nebo nevhodnému chování. Dá se samozřejmě těžko říct, jak velký vliv na tento rozdíl má manželství, ale nesezdaní rodiče se od manželských velice liší. Bývají kupříkladu chudší, mívají horší vzdělání a je pravděpodobnější, že to jsou teenageři.

Snahy přesvědčit ty, kdo by se jinak nevzali, aby uzavřeli sňatek, však obvykle selhávají. Isabel Sawhillová z think tanku Brookings Institution říká, že až nadbytek metod – od různých pobídek v systému přídavků po pokusy o učení párů, jak být v domácnosti lepšími partnery – měl v Americe na počty sňatků malý či žádný vliv. Lepší je podle ní pomáhat ženám, aby se vyhnuly nechtěnému těhotenství a odložily porod alespoň na dobu, když už dokončí školu a budou v pevném svazku, ať vdané nebo ne.

Vlády musí pořád rozhodovat, co dělat, když se páry žijící „na hromádce“ rozejdou či jeden partner zemře. Přistupují k tomu obvykle jedním ze…