Kutilství bez hranic
Přemek Podlaha tvrdíval, že je to oslava lidské hravosti. S ikonou tuzemského kutilství souhlasí i Milan Říha (56), který domácí výrobky už roky sbírá. A když nastal problém, kam ve svém domě složit další úlovky, založil si v Polné u Jihlavy Muzeum kutilství.
Na kolik exemplářů se dá v muzeu narazit?
Exponáty si katalogizuji, takže to vím přesně – k dnešnímu dni je jich 349.
O jaké výtvory jde?
Teď je zrovna větší část zapůjčena na výstavu kutilství v Liberci, ale jinak tu najdete všechno možné: podomácku vyrobené motorové pily, travní a strunové sekačky, taky cirkulárky, zahradní traktůrky, kompresory, barevnou disko hudbu sestrojenou ze světel jízdních kol, s disko koulí na vlasci polepenou zrcátky, reprobedny ze sudů od piva, televizní hry s ovladači z toaletních splachovadel i pračku se ždímačkou. Takže výčet by byl velmi dlouhý.
Vše je funkční?
Víceméně ano, některé exponáty s určitým rizikem. Třeba když jsem zkoušel zaslepené plavecké brýle s LED diodami proti migréně, které blikají v nastavitelných frekvencích, příšerně mě rozbolela hlava, až jsem zvracel. Nebo výrobník živé a mrtvé vody, který elektrickým proudem dělá takovou žlutozelenou vodu sloužící jako dezinfekce a pak mléčně bílou, jež se dá pít; prý pomáhá při problémech s trávením. Nebo můj nejcennější kousek, který jsem si přivezl z Chorvatska, kompresor na nafukování člunů, lehátek a kol vyrobený z bomby na propan-butan. Což je bezesporu nebezpečná věc, ale krásný konstrukční nápad. Dalo mi to přemlouvání jej získat; nakonec jsem ho s majitelem vyměnil za nový kompresor, který jsme dojeli koupit.
Jak lidé v muzeu nebo…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
