Karel Steklý patřil díky úspěchu snímku Siréna na festivalu v Benátkách v roce 1947 k hvězdám poválečného československého filmu. Nejen komunistické elity snímek vyzdvihovaly jako důkaz správnosti znárodnění kinematografie i vyhlídek tuzemského filmu. O šestadvacet let později, v první fázi normalizace, tehdy sedmdesátiletý režisér ideologicky přitvrdil a přispěchal k upevnění kurzu několika filmy. Výjimečné postavení v nich svou paskvilností zaujímá Hroch. Dílko o hrochovi, který sežere úředníka a politici jej využijí pro své nekalé cíle, mělo údajně být satirou na pražské jaro. Výhřez politické horlivosti ale dopadl jako definice diletantství, která občanskou angažovanost vymezovala heslem: Neplést se do politiky a vyprat žaludek na tlačenku.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
