Theresa May bojuje s drakem

Když britská a americká média popisují Theresu May, mluví o nudné, nenápadné ženě se železnou vůlí a smyslem pro pořádek. Umí být podle potřeby nesmlouvavá i liberální, dokáže stát na svém. Její tým je malý a neunikají z něj žádné informace. Jedinou extravagancí je záliba v tygrovaných lodičkách a slabost pro tanec, nejlépe v rytmu skupiny ABBA. Kromě těsného kroužku nejbližších nikdo pořádně neví, co se introvertní ženě vlastně honí hlavou.

A tak jsou po prvních dnech, jež bývalá ministryně vnitra strávila v úřadu britské premiérky, více či méně všichni překvapeni. Drsnou, nesentimentální čistkou, během níž šmahem vyházela velkou část významných figur bývalé vlády. Sociálně laděným inauguračním projevem, v němž se s jistým pocitem křivdy rychle poznali bývalí poradci poraženého labouristického předáka Eda Milibanda. Návratem poníženého Borise Johnsona, na jehož jmenování šéfem britské diplomacie reagoval mluvčí amerického ministerstva zahraničí těžko skrývaným smíchem, zatímco francouzský ministr svůj nový protějšek zcela nediplomaticky označil za lháře, s nímž bude jednání krajně obtížné.

Rozpolcená země

Překvapení, nevypočitatelnost a krajní nejistota jsou nejvýraznějšími rysy Británie pár týdnů po evropském referendu. Britové se ocitli v unikátní situaci. Jsou první významnou zemí, v níž současná vlna protestních a populistických hnutí dosáhla zlomového bodu a rozmetala stávající pořádky. Důsledky rozhodně nejsou banální.

Hlavní politické strany v zemi…