Dopis z Berlína

Budíme se v hřejivém hnízdě z polomatrací a dek. Nedopitá piva na nás shlížejí z nočního stolku a zároveň jediného kusu nábytku. Plátěná střecha nám visí pouhý půlmetr nad hlavou. V rohu se dokonce krčí kamna, což potvrzuje domněnku, že ani v zimě zdejší obyvatelé neutíkají k jistotě v podobě radiátorů a pevných zdí. Po čtyřech vylézáme z teepee a pozorujeme miniaturní zahrádky vedle každého stanu, leží za plůtky vyrobenými z uboze krátkých klacků. Na břehu řeky Sprévy si probouzíme plíce ranní cigaretou, pozorujeme šum německého velkoměsta kmitajícího hned na druhém břehu, pár metrů od tohoto bizarního mikrosvěta. Je to nejkrásnější ráno na světě.

„Platí tu jediné pravidlo: respektovat druhého. Ostatní obyvatelé města s námi nemají žádné problémy, protože jim k tomu nedáváme důvod. Stejné to je s policisty, ti tu často projdou, pozdraví nás a pokračují,“ vysvětluje pětapadesátiletý Francesco, který v Teepeelandu žije čtyři a půl roku, tedy téměř od jeho založení. „Vše, co potřebuješ, je postavit teepee. A touhu tady bydlet,“ říká. Existence takového místa de facto v centru jedné z nejvýznamnějších evropských metropolí je světovým unikátem.

Není divu. Sice se nejedná o squatting v klasickém slova smyslu, ale vzhledem k tomu, že stany tu lidé postavili na veřejném prostoru, to prvek ilegality má. Dříve nebylo možné po této části břehu kvůli rozbujelosti stromů a keřů volně projít. „Teepeečkáři“ zde vytvořili průchozí cestu, kterou si Berlíňané při svých procházkách…