S plachtou ke hvězdám

Nosné rakety amerických kosmických společností SpaceX a Blue Origin se dnes dokážou vrátit z vesmíru a měkce přistát na zemském povrchu. Lze je díky tomu používat opakovaně, takže celkové náklady jsou nižší. Co kdyby se však nosné rakety na Zemi vracet nemusely, protože by ji vůbec neopouštěly? Pohonný systém by pak mohl být libovolně velký a výkonný, protože by se nemusel odlepit od země. Kosmická loď by nepotřebovala motory ani pohonné hmoty.

Zdánlivě neproveditelné, ale světelné paprsky by to dokázaly. Teorie relativity nám totiž říká cosi, co bychom nečekali: světlo sice nemá hmotnost, má však hybnost. Proto když se světlo odrazí od zrcadla, vytvoří sotva znatelný tlak. Jestliže je světlo dostatečně jasné a zrcadlo dostatečně lehké, zrcadlo se dá do pohybu.

V sedmdesátých letech 20. století americký fyzik Robert Forward prokázal, že velmi silné lasery by mohly udělit kosmické lodi s reflexní „plachtou“ rychlost dosahující nejméně desetiny rychlosti světla. Při mnohotisíckrát vyšších rychlostech, než jakých jsou schopny dosáhnout rakety, by takovéto sondy mohly doletět k planetám na oběžné dráze jiných hvězd než Slunce nikoli za několik set tisíc let, ale již za několik desetiletí. Avšak vzhledem k nesmírné technické náročnosti takového podniku nikdo Forwardovy úvahy konkrétněji nerozvíjel.

To by se mohlo změnit. Letos 12. dubna, v den pětapadesátého výročí Gagarinova prvního letu do vesmíru, ruský fyzik, miliardář a investor Jurij Milner oznámil plán vyvinout…