Pod palbou

V jistém smyslu žijeme ve zlaté éře svobody projevu. V chytrém telefonu si během několika vteřin můžete přečíst noviny z opačného konce světa. Za jediný den se zveřejní více než miliarda tweetů, příspěvků na Facebook nebo blogů. Každý, kdo má přístup k internetu, může publikovat, a kdo si otevře Wikipedii, ocitne se v digitálním nebi, kde vládne první dodatek ústavy Spojených států.

Ale hlídací psi upozorňují, že mluvit otevřeně je čím dál nebezpečnější. A mají pravdu. Jak ukazuje naše zpráva, omezování svobody projevu se zpřísňuje. Přitom bez souboje myšlenek je svět bázlivý a neznalý.

Na svobodu projevu se útočí třemi způsoby. Zaprvé: vlády zesilují represe. Některé země obnovily regulace jako z dob studené války, nebo zavedly nové. Po zhroucení Sovětského svazu si Rusko vychutnávalo říznou a naprosto svobodnou diskusi. Za Vladimira Putina se náhubek zase utáhl. Všechny hlavní televizní stanice teď ovládá stát nebo Putinovi brachové. Žurnalisty, kteří kladou nepříjemné otázky, už asi nepošlou do pracovního tábora, ale několik jich bylo zavražděno.

Když se v Číně v roce 2012 dostal k moci Si Ťin-pching, zavedl tvrdý přístup. Zpřísnil cenzuru sociálních médií, uvěznil stovky disidentů a liberální debatu na univerzitách nahradil zvýšenými dávkami marxismu. Na Blízkém východě, po arabském jaru, jež svrhlo despoty, mohli lidé poprvé po generacích svobodně mluvit. V Tunisku to vydrželo, ale Sýrie a Libye jsou teď pro novináře mnohem nebezpečnější než před vzpourami. A…