Křehké vztahy

Občanská demokratická strana zahájila kampaň pro krajské volby. Její druhá, neplánovaná kampaň probíhala minulý týden v soudních síních. Dva poslední premiéři ODS z nich sice vyšli bez záznamu v trestním rejstříku, protože figurovali jen jako svědci, v roli obžalovaných a – zatím – v jednom případě i odsouzených ovšem vystupovali jejich klíčoví lidé, Jana Nagyová, dnes Nečasová, a Marek Dalík. Případy je tedy nutné číst jako podstatnou součást příběhu o vládnutí občanské pravice v Česku a lekce z něj.

Mirek a Petr

Dalík a Nagyová nebyli sólisté utržení ze řetězu. Fungovali jako součást systému, za nějž nesli jejich nadřízení odpovědnost. Mirek Topolánek mnohokrát označil Dalíka za svého kamaráda, od konce devadesátých let fungoval Dalík dokonce jako blízký spolupracovník Topolánka, tehdy senátora a šéfa ODS. Po Topolánkově nástupu do premiérské funkce sice Dalík po jeho boku zůstal, ale překvapivě nikoli jako formální poradce. To mu umožnilo ignorovat zájem novinářů o detaily jeho působení po premiérově boku. Jeho práce se přitom týkala nejdůležitější Topolánkovy agendy včetně podezřelého dohadování v parlamentu.

Byl to evidentně problém. Víc lidí Dalíka obvinilo, že používá neetické metody, dokonce nabízí nebo vyžaduje úplatky, to vše jménem premiéra. Řada kritiků Topolánka nabádala, ať Dalíka oficiálně zaměstná, nebo se od něj distancuje. Topolánek to odmítl a toleroval Dalíka v pohodlné pozici lobbisty, který má excelentní přístup do kanceláře prvního muže…