Jak na novináře

Smějí mít média názor? Tahle otázka se minulý týden rozběhla Českem, když webový projekt HlídacíPes.org zveřejnil záznam z porady FTV Prima, kde šéfka zpravodajství Jitka Obzinová svému týmu nařídila o uprchlické krizi informovat tak, jak si přeje vedení, tedy že uprchlíci jsou hrozba.

Přímo k Primě už toho bylo v médiích řečeno hodně, tak spíše v obecné rovině. Média s názorem je třeba vždy přivítat. Ne proto, že by bylo úžasné, že si něco myslí, ale proto, že přiznávají, že myslí. Zejména v anglosaských a německých médiích je zvykem, že média otevřeně deklarují svá redakční stanoviska. Nedělá se to ani tak z důvodu, že by někoho chtěla o něčem přesvědčit (to je poměrně těžké), ale protože je to vůči čtenářům, posluchačům či divákům férové. Když pak budou totiž sledovat práci redaktorů, budou pozornější k tomu, co jim sdělují.

Pravda ale také je, že většině médií (zejména českých) se do otevřeného přístupu nechce, protože to automaticky znamená ztrátu některých čtenářů nebo diváků. Úcta k jinému názoru se tady ne vždycky ctí, kvůli krátké existenci nezávislých médií se tu neuchytila tradice, že i když si dané médium něco myslí, tak to automaticky neznamená, že tomu bude přizpůsobovat skutečnost.

Stanovisko redakce není při přípravě zpravodajských textů vůbec podstatné a na jednotlivých reportérech nikdo nemůže vymáhat loajalitu k názoru daného média, novinář má totiž cítit loajalitu vůči novinářským standardům a svým čtenářům či divákům. Pochopitelně se to ne vždycky daří, selháváme tu a tam všichni, ale je třeba to vnímat jako chybu, ne jako správný postup.

Aféra kolem Primy přinesla spoustu zajímavých reakcí. Mnohé ukázaly, že o fungování médií toho Češi vědí velmi málo. Přinesla však i pozitivní věci. Nejen že už teď máme návod, jak sledovat zprávy FTV Prima, ale hlavně se snad vyvrátil jeden z nejabsurdnějších mýtů současnosti, a sice ten, že česká média jsou výhradně prouprchlická.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor