Člověk nemůže dělat věci sám

Šest minut a čtyřicet sekund. Tak dlouho trvá jedna prezentace na večeru zvaném PechaKucha. Je to dost na to se něco dozvědět a málo na to se nudit. Formát vymysleli architekti Mark Dytham a Astrid Kleinová a vyzkoušeli jej ve svém domácím Tokiu, kde oba už více než dvacet let žijí. Dnes se PechaKucha pořádá v osmi stech městech po celém světě. Jedním z nich je Plzeň, jejíž PechaKuchu navštívili oba tvůrci na konci loňského roku.

Jak dlouho vydrží architekt mluvit o své práci?

Mark: Pořád. Mluví a mluví.

Astrid: Oni to nebudou jenom architekti, ale každý, kdo dělá svou práci nebo hobby se skutečnou vášní. To je pak těžké se zastavit.

A jak dlouho lidé vydrží poslouchat?

Astrid: Z různých přednášek je, myslím, dostatečně jasné, že za hodinu, nejvýš hodinu a půl si každý začne říkat: „Kdy už bude konec?“

Mark: Problém také je, že lidé nějak zapomněli to, co říkají, editovat. Je to tím, že na Facebooku a Twitteru se pořád přidávají další a další pokračování, a tak mnoho lidí prostě neumí vystavět příběh se začátkem a koncem. Ani si dobře nerozmyslí, co vlastně chtějí říct, a říkají tedy všechno. Proto jim prospěje, když je někdo omezí, jako to dělá formát PechaKucha.

Astrid: Jde také o to, že jít na přednášku na hodinu a půl, na to je už opravdu potřeba se rozhodnout. Ale když někdo mluví šest a půl minuty, není to až tak zásadní. Když vás to hodně…