Dzeržinskij. Láska a revoluce

Život velitele první tajné sovětské policie Felixe Dzeržinského je opředen vlákny protiřečících si legend, jež se rozhodla rozmotat zkušená polská novinářka Sylwia Frołow. Tělo polského šlechtice spočívá na Rudém náměstí v Moskvě po boku vůdce Velké říjnové revoluce Lenina. Zatímco v rodné zemi je vnímán jako nejhorší z komunistů, v Rusku se na něj vzpomíná jako na mimořádně pracovitého „ochránce sirotků“, který se nezalekl sebevětšího úkolu.

Autorka rekonstruuje jeho příběh na poctivém faktografickém základu (některé dokumenty vydaly archivy teprve nedávno) a bez ideologických brýlí. Malý Felix vyrůstal v romantických kulisách hluboce věřící rodiny z řad zchudlé polské šlechty. Byl exaltovaným katolíkem a překvapoval příbuzné náboženskými vytrženími; zdálo se zřejmé, že se stane knězem. To se může jevit v propastném rozporu s budoucností revolucionáře, ale Frołow pomocí korespondence, deníků a pamětí dokládá, že šlo spíše o předehru. Vášeň pro ideje provázela Dzeržinského po celý život. Kvůli ní začal dospělost v ruském žaláři, pokračoval v sibiřském vyhnanství a kvůli ní mohl být předsedou obávané Čeky, matky sovětské tajné policie.

Čeka pod jeho vedením byla známá krutostí – ale on sám si v ní podle autorky neliboval. Naopak za ni podřízené trestal. Přestože ve své kanceláři vlastně bydlel, kvůli jiným funkcím ovšem neměl Čeku tak pevně v rukou, jak se mohlo zdát, a její členové zpití mocí si dělali, co se jim zachtělo. Vyvracet mýty o „krvavém Felixovi“ se nakonec…