Život velitele první tajné sovětské policie Felixe Dzeržinského je opředen vlákny protiřečících si legend, jež se rozhodla rozmotat zkušená polská novinářka Sylwia Frołow. Tělo polského šlechtice spočívá na Rudém náměstí v Moskvě po boku vůdce Velké říjnové revoluce Lenina. Zatímco v rodné zemi je vnímán jako nejhorší z komunistů, v Rusku se na něj vzpomíná jako na mimořádně pracovitého „ochránce sirotků“, který se nezalekl sebevětšího úkolu.
Autorka rekonstruuje jeho příběh na poctivém faktografickém základu (některé dokumenty vydaly archivy teprve nedávno) a bez ideologických brýlí. Malý Felix vyrůstal v romantických kulisách hluboce věřící rodiny z řad zchudlé polské šlechty. Byl exaltovaným katolíkem a překvapoval příbuzné náboženskými vytrženími; zdálo se zřejmé, že se stane knězem. To se může jevit v propastném rozporu s budoucností revolucionáře, ale Frołow pomocí korespondence, deníků a pamětí dokládá, že šlo spíše o předehru. Vášeň pro ideje provázela Dzeržinského po celý život. Kvůli ní začal dospělost v ruském žaláři, pokračoval v sibiřském vyhnanství a kvůli ní mohl být předsedou obávané Čeky, matky sovětské tajné policie.
Čeka pod jeho vedením byla známá krutostí – ale on sám si v ní podle autorky neliboval. Naopak za ni podřízené trestal. Přestože ve své kanceláři vlastně bydlel, kvůli jiným funkcím ovšem neměl Čeku tak pevně v rukou, jak se mohlo zdát, a její členové zpití mocí si dělali, co se jim zachtělo. Vyvracet mýty o „krvavém Felixovi“ se nakonec…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
