Zlobivé dítě 3.0
Bakterie s minimálním počtem genů a další (ne)úspěchy průkopníka a provokatéra světové vědy Craiga Ventera
Onen listopadový víkend roku 2013 zastihl slavného amerického genetika Craiga Ventera v Mohavské poušti. Vášnivý surfař, mořeplavec, pilot helikoptéry a milovník rychlých kol dorazil v pick-upu s přívěsem, na kterém si vezl tři motocykly pro povyražení. Přijel však hlavně proto, aby osobně dohlédl na malý tým vědců ze své firmy Synthetic Genomics a z NASA. Právě seškrabávali nazelenalé povlaky sinic z půdy, kamenů a skal a odnášeli je do zaparkovaného autobusu, aby přečetli jejich genetický kód a odeslali jej přes internet do počítačů v San Diegu.
A aby k jejich počínání přilákal pozornost novinářů. Až se jednou podaří v pouštích Marsu nalézt mikroskopický život, vozit jej do pozemských laboratoří bude drahé a nepraktické, vysvětloval jim. Jednodušší by bylo jej teleportovat tak trochu jako ve Star Treku. A právě na tom on, Craig Venter, teď pracuje.
Jeho holedbání je nutné brát s rezervou. Život opravdu může cestovat virtuálním i skutečným prostorem – uložený „in silico“, v počítači v podobě zapsaného genetického kódu. A může se také opětovně materializovat; podle informace z databází se například už v roce 2002 podařilo syntetizovat virus dětské obrny, který se v lidské tkáni množil úplně stejně jako ten přírodní.
Venter už však neříká, že k tomu, aby mohl na Zemi oživit složitější organismy, třeba bakterie, by potřeboval nejen jejich DNA (pokud vůbec budou něco takového mít), ale také živou buňku, která by dědičnou informaci uměla číst a interpretovat.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu