Politika paměti

Dariusz Stola, obrýlený ředitel varšavského muzea dějin polských Židů Polin, vzpomíná na dobu, kdy se v polských knihkupectvích začaly objevovat regály s židovskou literaturou. „Myslel jsem si, že to zase zmizí,“ říká. Polsko se však během posledních dvou desetiletí stalo zemí, kde se o minulosti národa – a především o jeho vztahu ke třem milionům polských Židů, kteří byli zavražděni při holokaustu – velmi intenzivně diskutuje. V mnohých knihkupectvích jsou dnes oddělení polsko-židovské historie. A Polin se od svého otevření v roce 2013 stalo jedním z nejoblíbenějších muzeí v hlavním městě.

Tato diskuse je nyní ohrožena. Vypadá to, že polská vláda vedená radikální nacionalistickou stranou Právo a spravedlnost má v úmyslu diskusi o dějinách zpolitizovat – a dokonce ji kriminalizovat. Náměstek ministra spravedlnosti Patryk Jaki navrhl v únoru zakázat pod trestem pokuty nebo tří let vězení výraz „polské tábory smrti“.

Poláci toto slovní spojení nesnášejí, jelikož nepřesně naznačuje, že koncentrační tábory zřízené na půdě Polska, jako byly Osvětim-Březinka a Treblinka, spravovali Poláci, a ne Němci. Když to v projevu v roce 2012 řekl Barack Obama, předchozí polská vláda mu to vytkla. (Omluvil se.) Poláci už dlouho dávají přednost formulaci „nacistické tábory smrti v Němci okupovaném Polsku“.

Mnohé Poláky trápí pocit, že jsou vnímáni jako kolaboranti s Německem, říká Michael Schudrich, hlavní rabín země. Mnozí také poukazují na to, že kromě židovských obětí holokaustu…