Tady na Jihu

V ukrajinském Mykolajivu musíte dávat pozor, kudy chodíte. Hřbitov na Aljaudech zabrali malí spratci, kteří člověka přizabijí, v přístavních ulicích se o moc s místními gangstery perou Řekové a cikáni. Mezi tím se potácejí zlodějíčci, narkomani a prostitutky. „V místních krajích lidi uzrávali, šoustali, dostávali se za katr raz dva,“ říká vypravěč románu Tady na Jihu, poslední knihy ukrajinského kontroverzního spisovatele Olese Uljanenka, který zemřel za nejasných okolností v roce 2010, nedlouho po vydání. Svérázný autor napsal dvacet románů a dočkal se za ně odsouzení za pornografii i literárních cen.

Průvodcem „lidmi inspirovaným peklem“ je sedmnáctiletý gangster, který se v záplavě násilí a drogových dýchánků ani nestačí představit (a vyvolává tak pocit, že jde o autorovy vzpomínky). Místo toho vypráví o světélku naděje, které do jeho života přinese dcera bohatého plukovníka Irena Uvarovová. I tohle světélko ale záhy zhasne. Černá díra Mykolajivu pohltí všechny včetně privilegovaných potomků místních hlavounů, kteří se podílejí na tom, aby město bylo peklem na zemi. Všudypřítomnou surovost románu – který se odehrává na sklonku sedmdesátých let 20. století – zdůrazňuje i styl. Čtenář se ztrácí mezi nočními tripy a ranními letargií, není jasné, jestli jde o začátek, konec nebo prostředek příběhu. Běžně člověk netuší, kdo mu zrovna vypráví. S postupem ale začíná román dávat smysl – na povrch vyplouvá kauzalita i vražedná motivace postav, polámaná časová osa se…