Na vědecké frontě klid

Těsně před Vánocemi jsem absolvoval rituál, který se opakuje dvakrát do roka a jmenuje se Akademický sněm. Podobně jako vysoké školy je Akademie věd ČR samosprávná organizace, jejímž nejvyšším orgánem je právě sněm, volený z vědeckých pracovníků a mající zhruba stejně delegátů, jako je poslanců v parlamentu. V porevolučních dobách, kdy se část politiků dívala na akademii jako na komunistického pohrobka a krátila jí rozpočet, či ji chtěla rovnou zavřít, bývala jednání sněmu často dramatická. Loni ale oslavila akademie 125 let od svého založení v úplně jiné atmosféře. Vláda je vědě aspoň slovně nakloněna a z projevu jejího místopředsedy Bělobrádka na sněmu byl cítit i normální lidský zájem. Rozpočet akademie mírně roste a k tomu přicházejí další peníze z Evropské unie (které ovšem bude možná problém dofinancovat z místních zdrojů). V poslední době se podařilo dotáhnout pár krásných vědeckých projektů a na další objevy je dobře našlápnuto, o čemž svědčí i nově získané granty od Evropské výzkumné rady. V kontextu překotných politických a sociálních změn všude okolo nás tak dnes působí akademie téměř jako ostrov stability.

Neznamená to, že akademie nemá své problémy. Jak asi ukáže právě probíhající hodnocení ústavů, přes rostoucí počet světově významných pracovišť stále ještě mnoho týmů kope jen v národní nebo v lepším případě mírně přeshraniční lize. Už vidím, jak se příští rok budeme na sněmu hádat, jak hodnocení použít pro více motivující financování ústavů, což se nám…