Neurazit ani nenadchnout

Státní rozpočet na příští rok je jako české vládnutí: ani vyloženě neuráží, ani nenadchne. Ubírá se v zajetých kolejích, v nichž se nám nejede špatně. Jednou se z nich bude muset uhnout, pokud nemá české hospodaření skončit špatně, to ale teď není náš problém. Tak nějak uvažovala vláda a její poslanci, když minulý týden prosadili rámec pro státní finance na příští rok.

Rozpočet podporuje názor, že vlády jsou nenapravitelné instituce. Když se po vypuknutí finanční krize vyhoupl schodek státního rozpočtu v roce 2009 k šesti procentům HDP, musel se i zbrklý čtenář českých novin naučit poučku o tom, že v dobrých časech by měla státní kasa šetřit, aby si vytvořila polštář na hubené roky během krizí. Teď se tuzemské ekonomice vede alespoň co do růstu nejlépe z celé Evropské unie, vláda ale opět na horší časy nemyslí. Schválený schodek 70 miliard považují ekonomové za neobhajitelně vysoký. Ministr financí Andrej Babiš argumentuje státní podporou ekonomickému růstu. Ekonomičtí analytici jako například David Marek však mluví o projídání rozpočtu.

Vláda zkrátka jako by kromě většího utrácení neměla jiný srozumitelný záměr. Nesnaží se stabilizovat státní dluh (podle komentáře Marka v iDNES.cz by musel být deficit o 20 –30 miliard nižší). Vláda výrazně nepodporuje investice do budoucnosti v podobě výrazně vyšších výdajů do školství. Mírně – o necelou desetinu – zvyšuje výdaje na obranu, stále ale málo na dodržení našich spojeneckých závazků, jež stanovují výdaje ve výši dvou…