Nad poli Vojtěcha Sýkory v Máslovicích leží podzimní mlha a hluboké výmoly v příjezdové cestě dávají vědět, že úrodu už kamiony odvezly pryč. V brázdách ale dál září tisíce žlutých dýní a vedle stojí obrovské bedny plné oranžových a zelených tykví. To je odpad z letošní sklizně: z těchto odhadem pěti tun zeleniny už majitel neprodá ani deko. „Jsou moc malé, velké nebo křivé, nemají barvu přesně podle tabulek,“ říká farmář. „Nic jim není, sám jsem z nich měl včera výbornou polévku, žádný obchodní řetězec mi je ale z estetických důvodů nevezme.“ Na tuto realitu si pan Sýkora už zvykl a i teď se chystal „ošklivky“ tak jako každý rok zaorat. Pak se náhodou doslechl o organizaci Zachraň jídlo, která se plýtvání potravinami snaží omezit, a zkusmo jí zavolal. Výsledkem je pětice dobrovolníků, kteří si dnes vzali volno z práce nebo ze školy a právě nakládají do aut čtyři metráky zeleniny, aby ji prostřednictvím potravinové banky rozdali potřebným.
Ani deko navíc
Pan Sýkora není sám, kdo si navykl nedostatečně krásnou zeleninu zaorávat. Podle studie Evropského parlamentu, která vyšla z dat výzkumné agentury Bio Intelligence Service, se v Unii kvůli „estetickým nedokonalostem“ nedostane na pulty obchodů třetina každoročně vypěstovaného ovoce a zeleniny. Požadavky na správný vzhled tohoto zboží se navíc neustále zpřísňují a objem, který končí v hnoji, dále roste. Stejně tak ale sílí snaha plýtvání jídlem zastavit.
„Cuketa musí mít 15–18 centimetrů, hlaďounkou slupku a hlavně žádnou bouli. Dýně se zase musí vejít do rozmezí 500–1500 gramů, co je nad nebo pod, byť jen o deko, mi řetězce vracejí,“ říká farmář Sýkora. Estetických požadavků se dá podle něj částečně dosáhnout třeba šlechtěním semen nebo hnojením. Ale protože počasí v dané sezoně neovlivní, raději pěstuje víc, než se chystá prodat – a úroda odvezená kamiony nakonec pokryje i náklady na těch 20–40 procent, která estetickými kritérii neprojdou.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
