Střihy dospělosti

Viktor dnes nemá chuť jít s ostatníma ven, jeho svět se smrsknul na postel a časopisy, počítá šedý vlasy před zrcadlem ani svoji Reginu už nemiluje jako kdysi. Nezvedá telefony, nečte maily, nevychází, nechce teď vědět, co se venku za zdí vlastně děje,“ spustí svým hlubokým rozechvělým hlasem Dominik Zezula (27) první verše skladby Pavouci v poštovní schránce, jež otevírá debutové album Újezd jeho projektu Děti mezi reprákama. Hlavní hrdina oné písně si uvědomí, že v pětadvaceti už ho nic nedokáže rozechvět stejně intenzivně, jako to dříve uměl pohled na platonickou lásku za středoškolských let. Něco se v jeho životě zlomilo, něco se nenávratně vytratilo.

Přesně tyto subtilní emoce, jež si leckdy nedokážeme uvědomit, avšak občas napadají snad každého, Zezulu přitahují a dokáže je vykreslit na ploše, jež dalece přesahuje zvyklosti zdejšího písňového textařství. Že trefně pojmenovává srozumitelné pocity, které dospívání a stárnutí přináší, ukázaly v minulých týdnech i dva nabité koncerty, kde se Újezd křtil. Někteří dvacátníci v publiku už byli schopní odříkávat dlouhé verše společně se zpěvákem, a to byla deska venku sotva pár dnů.

Pozorovatelským talentem, přesným civilním jazykem i osobitostí formy představuje Újezd nejsilnější tuzemský debut letošního roku. Pro hutnější zvuk si navíc Zezula na desku pozval šestici hostů – s jedinou výjimkou jsou to kytaristé, jako písničkář Kittchen, Lukáš Novotný z Bratří Orffů či Ondřej Mikula vystupující…