Soudci vs. Pelikán

Současný předseda Nejvyššího správního soudu míval nepochybně jistou slabost pro současného ministra spravedlnosti. Josefu Baxovi se líbila odvaha, s kterou Robert Pelikán před čtyřmi lety coby mladý advokát otevřeně kritizoval ministry Nečasovy vlády za to, že neprůhledně přišli ke svým příjmům. Pelikán na to doplatil, když ho kabinet obratem nejmenoval do prestižní funkce šéfa Českého telekomunikačního úřadu. Kritika politiků nedělá problémy ani Baxovi, ale oba muže rozhodně nespojuje jen nebojácnost říkat nepopulární věci. Především mají kredit nezkorumpovaných lidí, kteří dlouhodobě kritizují neutěšené poměry v české justici od klientelismu po špatnou vymahatelnost práva. Dnes, když se sešli v jejím čele, mají možnost to změnit. Jenže přesně to se neděje. Od Pelikánova nástupu do ministerské funkce spolu válčí a potřebné změny se odkládají na neurčito.

Jak k tomu přijdou?

Aktuálně se Pelikán s Baxou střetl kvůli Nejvyšší radě soudnictví, instituci, kterou soudci prosazují s cílem odbourat rizika politických zásahů do spravedlnosti. Nejde o novou myšlenku. Baxa s ní poprvé přišel před více než patnácti lety ještě jako ministerský náměstek a poté, co vystoupal po žebříčku až do vedení Nejvyššího správního soudu a vybudoval z něj uznávanou instituci, v tom viděl smysl svého veřejného působení. S každým dalším politickým atakem vůči soudům se proměňoval v rozhněvaného muže, kterému s politiky docházela trpělivost. S tímhle pocitem dnes Baxa není v justici osamocen…