Cenné rady

Je vynikající, když odborníci doporučují, aby středoškolští učitelé neučili látku, nýbrž studenty, aby je nenutili učit se nazpaměť telefonní seznamy či memorovat spoustu nesmyslných vzorečků, ale spíš se starali, aby studenti pochopili souvislosti, a dále aby kantoři dodržovali přestávky, jezdili na exkurze, s žáky třeba i společně vařili a vůbec aby se pro všechny škola stala hrou. Nás učitele tohle opravdu nikdy nenapadlo a velmi si těchto rad vážíme.

Moje gymnázium, kde jsem kdysi připravoval maturanty, nedávno slavilo 25. výročí svého znovuzaložení. Krom klasické výuky biologie a náboženství jsem zde svého času poslední ročníky chystal na přijímačky – učil jsem studenty, kteří se hlásili na medicínu, farmacii nebo odbornou biologii.

Náš seminář byl vypsán jako dvouhodinovka týdně a myslím, že jsem při výuce porušil všechna pravidla, která pedagogičtí experti doporučují. Místo dvou hodin jsme jeli dvojnásobek, bez přestávek, čtyři hodiny vcelku kvalitního drilu. Mezi řádky dodávám, že já i mnoho dalších kolegů jsme si se studenty od prvního dne tykali a do přijímaček jsme šli spolu a po hlavě.

Po Vánocích jsme pak ještě přidali několik sobot, po ředitelství jsem žádal místnost a vpuštění do budovy, jinak nic. Začal jsem učit v devět ráno, konec v osm večer, tedy jedenáct hodin, bez přestávek, na hraně možností svých i jejich. Platil jsem všem kávu a sušenky, kdo si potřeboval odskočit, šel individuálně. Zdůrazňoval jsem, že na rozdíl od svalů mozek nevylučuje…