130 – Čas hvězdoplavců

Pět let se čekalo na závěrečný díl trilogie „130“ od talentovaného českého kreslíře Nikkarina. Uveden byl na letošním Komiksfestu s tím, že je to nakonec díl předposlední, neboť autor se rozkreslil. Zároveň opět vyšly první dvě části s bonusy a pár pozměněnými stránkami, které dobře ilustrují, že hlavní hrdina dospěl.

V úvodní Odyseji se seznamujeme s tichým poutníkem Bo kráčejícím postapokalyptickou krajinou, který potkává podivné organické i umělé bytosti, aby je bez podivu zase opouštěl. Příběh je téměř prostý akce a připomíná asociativní řetězec či snové pásmo. Nekolorovaná kresba stejnoměrné tenké linky typická pro všechny tři díly inspirovaná legendou světového komiksu Moebiem - a v podání ženských postav pak Kájou Saudkem – je základem křehké poezie „Stotřicítky“. K tomu přidejme aluze, citace a odkazy především na úrovni vizuální, ale i textové či přímo ve stavbě charakterů. Na konci Odysey se tak Bo seznamuje s Antoinem (dospělým Malým princem) a společně se rozhodnou světu vrátit řád. Druhý díl Hodní, zlí a oškliví už názvem upomíná na žánr westernu a Bo v něm získává konkrétního nepřítele. Ubývá vtípků a přibývá sevřenosti. Akce získává navrch, ale pořád je tu čas na dumání o lidstvu a na lásku.

To Čas hvězdoplavců je čirý boj; akce, útěk a hon. Už není v ohrožení jen svět míjených postav, ale hrdinovi přátelé, jeho dívka i on sám. Příběh získává na napětí a dynamice. Nikkarin ukazuje, že je schopný zajímavých střihů a nových perspektiv, přitom se stále drží křehké linky, jež v těchto polohách působí nově a nezvykle. V jedné recenzi byl Nikkarin srovnáván s Ivanem Blatným. Každodennost je tu přetvořená jedinečným viděním básníka a tvrzená anglosaskými kořeny – a za to čtenář odpustí i občasnou doslovnost. Naivita ve smyslu jednoduchosti, již Nikkarin do současného světa vnáší, je očisťující. Teď už jen počkat na čtvrtý díl. X

Autorka je spolupracovnicí Respektu.

Nikkarin: 130 – Čas hvězdoplavců

Labyrint, 112 stran