Miloš Zeman by měl znovu kandidovat

Když před třinácti lety končil v úřadě prezident Václav Havel, zřejmě nejmíň sentimentální ohlas napsal tehdy do Respektu Berthold Kohler, jeden z vydavatelů německého deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung. Nešlo o to, že by se tento přední německý novinář potřeboval projevit jako Havlův oponent. Kohler spíš mířil do prostoru kolem něj. Velmi trefně zformuloval jedno úskalí, které s sebou Havlův věhlas nesl.

Jak Kohler píše, Havel zafungoval jako maják do časů, kdy Češi po desetiletích rozkladu a mizerného národního sebevědomí potřebovali ukázat pevné body, o něž by se mohli opřít. Svým příkladem ukazoval cestu, kterou se vyplatí jít, a národ celkem pokorně poslouchal. Okolní svět, který neměl čas pitvat se v detailech české reality, měl často pocit, že takoví jako Havel jsou vlastně ti Češi všichni a jejich země je tak trochu – jak psal Kohler – „stát filozofů“.

I skeptičtější pozorovatelé doma se nemohli ubránit podezření, že ve světě široce adorovaný Havel dělá Čechy navenek lepšími, než ve skutečnosti jsou. Jen jsme nevěděli jak moc. Proto také Kohler viděl Havlův odchod z Hradu jako šanci vylézt zpoza širokých zad hrdiny a předvést se jako národ konečně bez něj.

První pokusy máme za sebou a výsledek vzbuzuje u mnohých zděšení, že kyvadlo mířící na druhou stranu se ne a ne zastavit. Začalo to Václavem Klausem: ten se velmi snažil ukázat, že není jako Havel, odlišnost ale často…