Hlas naděje

„Nejdůležitější zápas na světě se v tuto chvíli odehrává mezi tuniským modelem a modelem Islámského státu,“ prohlašoval předminulý týden na návštěvě New Yorku Rašíd Ghannúší. „Nejdůležitější není střet mezi islámem a Západem, ale mezi námi a Islámským státem.“ Ghannúší je jedním z hlavních intelektuálů tuniské islamistické strany Ennahda (Hnutí obnovy), která, přestože zvítězila v prvních tuniských svobodných volbách, přistoupila na kompromis s opozicí a vzdala se moci. I díky tomu se Tunisko stalo jediným úspěšným příběhem arabského jara a Ghannúší vysvětloval, proč je právě tato malá země klíčová v boji proti militantnímu islámu po celém světě.

„Jediný způsob, jak Islámský stát porazit, je nabídnout milionům mladých muslimů po celém světě něco lepšího. My to děláme: nabízíme muslimskou demokracii,“ vysvětloval dále. „Mladí lidé nemají Islámský stát rádi – podívejte se, kolik milionů jich před ním utíká –, nejsou ale ani ochotni žít pod vládou tyranů.“ Ghannúší pak ještě dodal, že „něčím lepším“ musí být ve skutečnosti politický systém, který by byl opravdu demokratický a respektoval lidská práva, zároveň by však ve svém rámci poskytoval jistý prostor také islámu a jeho hodnotám. „My v Tunisku budujeme alternativní systém,“ řekl mi hrdě.

Jako marxisté

Ghannúší tvrdil, že podle něj se tisíce mladých mužů, kteří se přidávají k Islámskému státu, podobají nespokojeným radikálům, již se v padesátých a šedesátých letech minulého století stávali členy marxistických…