Hned poté co domácí test odhalí těhotenství, volá se do ordinace porodníka. A pak do další a pak do další. Asertivní Newyorčanky shánějí doktora snad ještě z koupelny, porody na prestižních pracovištích jsou totiž hned zamluveny a nejlepší porodníci rychle rozebráni. Časem se nějaký doktor na Manhattanu sežene. Nebo spíš ordinace s týmem doktorů, z nichž jeden pak vyjde podle služeb na den D.
Potom se dělají detailní testy včetně těch na genetické poruchy běžné u newyorských etnických skupin jako u aškenázských Židů nebo Afroameričanů. Provede se ultrazvuk – a ten následující se bude dělat až v pátém měsíci. Tím to hasne, pokud je všechno v pořádku, další mžourání do dělohy považují pojišťovny za drahé a lékaři údajně za zbytečné. Ostatní pravidelné prohlídky budou trvat asi deset minut.
Po zbytek těhotenství se jen hledá dula nebo porodní asistentka, která se potom většinou nenajme, protože si účtuje za přítomnost u porodu tisíc dolarů a víc. Také se opakovaně volá pojišťovně, aby se člověk poněkolikáté ujistil, že spolupracuje s vybraným porodníkem, anesteziologem, případně i novorozeneckým oddělením. Po běžném porodu hradí tři dny v nemocnici, po císařském řezu pět dní a nazdar.
Do porodnice se jede taxíkem, v ruce s mobilní aplikací, která monitoruje kontrakce. Zdejší řidiči to zažili už tolikrát, že to, co se děje na zadním sedadle, ani nekomentují. V nemocnici se tempo zpomalí, protože je třeba vyplnit a podepsat stoh papírů. Budoucí matka a její doprovod…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
