Reportáž: Tady se rozhoduje o budoucnosti Evropy

Do Evropy, jak místu daleko v mlze říká devatenáctiletý Nabíl, vede mírné dvoukilometrové stoupání. Mladý muž má dobrou náladu. Skupinka šesti vrstevníků, která se dala dohromady ještě v Makedonii a s níž cestuje, se zatím neroztrhla, dnes není zima a neprší, na cestě ze Sýrie je podle svých slov třináct dní a všechno šlo doposud hladce. A Chorvatsko je blízko. „Tam začíná Evropská unie. Ještě to není můj cíl, ale určitě bude odteď všechno lepší,“ těší se mladík. Říká, že je z Aleppa – mnoho Syřanů pravděpodobně raději uvádí světově proslulý symbol syrské války než svůj skutečný domov. S tím, že Evropská unie, a Německo především, znamená bezpečný a dobrý život, ho na cestu vyslala rodina. Cesta s podobně smýšlejícími lidmi ho v tom názoru jen utvrdila. Chce se tedy dostat do Německa.

Místo, z něhož do kopce k srbsko-chorvatské hranici vyrazil, je křižovatka uprostřed černých ušlapaných polí. V intervalu několika desítek minut sem přijíždějí autobusy všeho druhu – od velkých a pohodlných po malé linkové – plné lidí. Přijíždějí z Preševa, vesnice na hranicích Srbska a Makedonie. Odtud provozuje nespočet soukromníků dopravu až sem, na přechod Berkasovo-Bapska. Cesta stojí třicet pět eur na osobu. Ti, kdo mají peněz víc, přijíždějí taxíkem, což vyjde dvakrát dráž. Srbsko tímhle způsobem přeposílá všechny příchozí uprchlíky dál do Evropy. Lidé na jeho hranicích oznámí, že by rádi požádali v Srbsku o azyl, takže jsou vpuštěni dovnitř a podle tamních zákonů mají na podání žádosti tři dny. Za tu dobu už jsou ale všichni „azylanti“ dávno za chorvatskou hranicí.

Z Preševa do přechodu Bapska to autobusem trvá půl dne, lidé si po té dlouhé cestě protahují končetiny, hledají místo k pokud možno nerušené toaletě a pak už je nutné posbírat co nejrychleji děti, batohy a osobní věci sbalené ve velkých igelitových pytlích nebo svázané v dekách. Za několik minut vyráží proud lidí, ze dvou třetin tvořený rodinami a z třetiny samotnými mladými muži, jako je Nabíl (jemuž jako nejstaršímu synovi na cestu našetřila rodina), po úzké asfaltce k přechodu do Chorvatska. Správný směr ukazuje čtveřice srbských policistů, která tu kontroluje uprchlický provoz. Cesta k hranici je lemovaná několika stánky dobrovolníků i mezinárodních organizací, obaly od sušenek, plastovými lahvemi, použitými plenkami a překvapivým množstvím českých konzerv se sardinkami.