Slunce proti větru

Význam prvních veřejně pronesených slov čerstvě zvoleného premiéra Kanady mohl spoustě lidí napoprvé uniknout. „Raději jako slunce, přátelé, raději jako slunce!“ volal rozzářený Justin Trudeau po vyhlášení výsledků před křepčícím davem svých příznivců, kteří slavili konec jedné kanadské éry. Trudeauův předchůdce Stephen Harper vládl studené Kanadě tři volební období a představit ho ve zkratce lze jako zachmuřenou fosilii z éry George W. Bushe. Změna jednou přijít musí a volání nepopiratelně oslnivého vítěze voleb bylo narážkou na Ezopovu bajku o větru a slunci, v níž se oba živly přou, kdo z nich dokáže přesvědčit poutníka v dešti, aby rozevřel kabát a odhalil své srdce. Vítr chce z muže šaty násilím servat, poutník si však tím více tiskne kabát k tělu. Slunce jej naopak vlídnými paprsky prohřeje a výsledek je nasnadě.

„Tohle dokáže pozitivní politika,“ chraptěl Trudeau do mikrofonu, rekordně dlouhá osmasedmdesátidenní kampaň se na něm přece jenom podepsala. Překvapil nejen konzervativce, ale také natěšené levičáky z Nové demokratické strany, kteří ještě před pár týdny vedli volební průzkumy. A samozřejmě specialisty na průzkum volebních preferencí, což se v poslední době stává po celém světě dobrou tradicí.

Nadšení – a vystřízlivění

Kde nabízel Harper chlad, tam tedy přichází Trudeau s hřejivou nabídkou. Harper byl válečným spojencem USA, Trudeau letouny z boje proti IS stahuje a vrací piloty domů. Harper jako konzervativec ze staré školy dodnes neuvěřil v…